Ztracená moudrost našich předků. Aneb jaký má být tradiční suvenýr?

Když jsem dělal jarní úklid, našel jsem v harampádí po svých předcích různé staré suvenýry (patrně od známých a z dovolených). Mezi nimi jsem našel imitace slovenských črpáků.

Co to je črpák nám jako jeden z možných zdrojů popisuje wikipedie:

Črpák je tradiční slovenská nádoba používaná zejména na salaších, kde se z něj pila žinčice. Črpák je zhotovený ze dřeva, do ucha je často ozdobně vyřezán pastýřský výjev. Dnes vyráběné črpáky jsou převážně dekorativního charakteru, jejich praktické využití vymizelo zároveň s pastýřskou tradicí.

Jak byl Črpák konstruovaný?

Vzpomněl jsem si na zajímavý příběh, který jsem si vyslechl ještě za studií na Slovensku o praktickém účelu črpáků a črpaček.

Správně vyrobený črpák, se poznal tak, že když se pověsil na hák, či věšák, musel se vlastní vahou natočit tak, aby z něho všechna tekutina vytekla. Žinčice je vysoce proteinová látka z ovčího mléka, a kdyby zůstávala na dně nádoby, mohly by se v ní v teplém počasí rozvíjet různé choroboplodné bakterie. Tím lidová moudrost a znalost přírodních zákonů podporovala zdraví lidí.

Hned jsem tento praktický test a provedl a výsledek vidíte sami.

Rozumím tomu, že je dnes velmi složité uživit se výrobou tradičních suvenýrů a dovedu si představit, co vše musí budoucí výrobce zjistit a nastudovat, aby vytvořil kompromis mezi tradicí a dnešním byznysem.

Samozřejmě nepředpokládám, že by dnes někdo používal črpáky v domácnosti (i když příště zde takový příklad zveřejním), ale využít informaci o funkcionalitě původních tradičních předmětů ve formě zajímavého příběhu na podporu prodeje, by se určitě vyplatilo.