R2S - Research to Sale

Tip pro biofarmáře - aneb Ovoce s největším příběhem

14. 4. 2013

Nejlépe se prodává výrobek s příběhem a bio ovoce je k tomu přímo předurčené, protože základem důvěry je právě znalost životopisu bioproduktu, jak a za jakých podmínek ovoce rostlo, jak se o něj biofarmář staral. Proto digitální příběh na webové stránce biofarmáře je efektivní způsob na získání potřebné kredibility.
Silný příběh mělo i ovoce z ovocných sadů, které se jediné dochovaly po zaniklých vesnicích v pohraničí, a mohlo se stát živým spojníkem potomků po odsunutých Němcích s jejich původním domovem.


Minulý týden měl přede mnou na jednom semináři příspěvek biofarmář o tom, jak využívá internetový obchod pro prodej své produkce ovoce. 50 % potravin prodává ze dvora a zbytek přes sdružení producentů biopotravin, nic nerozváží. Nicméně hovořil o obecném povědomí lidí o bio-ovoci, a že by potřebovali na sebe nějak upozornit, umístit jako sdružení podnikatelů svůj společný obchod někam na hlavní dopravní trasy tím na sebe upozornit.

Vyprávěl o tom, jak je možné na webu sdružení dohledat, kdy a kdo použil nějaké ochranné prostředky proti škůdcům, co všechno musí zaznamenávat a zveřejňovat apod.

Ve svém příspěvku jsem posluchačům v návaznosti na to vysvětloval, jakou moc má pro zvýšení kredibility podnikatele, prodejce digitální příběh o tom, proč, co a jak dělá.

Asi před 10 lety jsme v rámci nějakého průzkumu řešili, jaké místní atraktivity by pomohli v západočeském pohraničí zvýšit pracovní příležitosti v cestovním ruchu.

Díky odsunu původního německého obyvatelstva se tehdy v krajině nacházelo velké množství neudržovaných, opuštěných zahrad, sadů, které mnohdy pohltil les, nicméně po 60ti letech obsahovaly původní místní odrůdy ovoce.

Místní občanská sdružení se snažila ve spolupráci s německými protějšky hledat potomky původních obyvatel ze zaniklých vesnic. Systematizovali dochované dokumenty, fotografie z této oblasti.
Kořeny, které zde potomci německých rodin hledali, mohly být částečně nahrazeny kořeny stromů z původních zahrad, které zasadili jejich předci a plody z těchto stromů se mohly stát společným poutem mezi potomky a původními obyvateli.

Byl a dodnes jsem přesvědčen, že výrobek z ovoce s takovým silným příběhem, který by vyprávěl buď téměř detektivní hledání potomků původních sadařů, či vzpomínky jablka (jablečné marmelády) na lidi, kteří v dané již zaniklé vesnici tehdy žili, včetně obrazové dokumentace z té doby, by byl velkým lákadlem.

Zároveň fakt, že ovocné stromy přežily bez údržby celý komunistický režim, by byl největším důkazem o jejich autenticitě a tom, že jsou 100% bio-kvality.

Toto je podle mě cesta, jak by mohli dnešní biofarmáři motivovat zákazníky ke změně přístupu a raději (i s využitím internetu) nakupovat jejich produkty, než konkurenční „eurojablka“.

Způsobů, jak zvýšit kredibilitu biofarmaření v očích čtenářů-zákazníků, je několik:

Dovedu si představit dějovou linku s jabloní v osobě hrdiny, jak prožívala tu změnu, kdy byl strom zvyklý na pravidelný způsob ochrany před škůdci a najednou se hospodář rozhodl přejít na biofarmaření.

Případně retrospektivu toho, co ovlivnilo hospodáře, že se rozhodl začít biofarmařit (událost v dětství, vliv osobnosti apod.), což se obvykle řeší
 ve formě videorozhovoru.

Tematickou linkou těchto příběhů by mohlo být vyvrácení hlavních mýtů, které vznikly kolem bioproduktů, jako je např. zvýšený obsah mykotoxinů v ovoci z důvodu nedostatečné ochrany, apod.).

Či sdělení odborníků, jak se liší kvalita ovoce, které dozraje přirozeně na slunci oproti tomu, které je sklízeno nezralé a dozrává v umělé etylénové atmosféře ve velkokapacitních skladech.

My jsme tento způsob zvolili při tvorbě digitálních příběhů k soukromému lihovaru v jihočeských Poněšicích, kdy majitel potřeboval zákazníkům vysvětlit,

že ze shnilého, nezralého a špinavého ovoce se dobrý ovocný destilát vyrobit nedá.

A že z ručně sbíraného a přebíraného ovoce musí být výrobek zákonitě dražší, než z jiných pálenic, kde se ovoce od všech zákazníků (kvalitní i nekvalitní) smíchá ve velkých kádích a z jaké vstupní suroviny byl zrovna váš destilát vyroben, se nedozvíte.

Pokud se digitální příběh či video o biofarmáři a jeho ovoci udělá zábavně, odrazí se to v návštěvnosti webu, či sledovanosti na youtube, nebo se může šířit tzv. „virálně“ tak, že si je lidé budou přeposílat mailovou poštou.

Jeden farmář se svým webem asi nezmění názor těch, kteří chtějí co nejlevnější potraviny, ale rozhodně si získá kredibilitu u lidí, kteří se dívají na svoji životosprávu ze stejné perspektivy, a dlouhodobou komunikací s nimi si dokáže vybudovat poměrně velkou komunitu potenciálních zákazníků.


Pro pokračování se musíte přihlásit

Přihlášení

E-mail:
Heslo:
Registrace čtenáře



Copyright © 2017 ResearchToSale All rights reserved