R2S - Research to Sale

Pravá síla příběhu - workshop, který nahrává venkovským muzeím

2. 6. 2013

Tento týden jsem četl zajímavý příspěvek na blogu Paula Orselliho zabývajícím se vychytávkami a zajímavými nápady, jak ozvláštnit a vylepšit muzejní expozice Exhibitricks .

Popisoval své zážitky z workshopu pro muzejníky a autory výstav „Analýza exponátů a jejich příběhy“.

Každý účastník dostal dvě fotky toho samého objektu umístěného na podložce a každý měl rozhodnout, kde na škále „imitace - originál“ je exponát a kde se nachází na škále „přispívá k lepšímu zaujetí návštěvníků nebo nepřispívá“.

Tyto dvě osy vytvářeli 3D matici a každý účastník měl vystoupit před ostatními a představit předmět a vysvětlit, kam zařadil daný exponát (imitace – originál, podporuje – nepodporuje zaujetí návštěvníků). Na tuto pozici v rámci se měl s obrázkem sám postavit.

Publikum mohlo jeho názor komentovat a mohli jeho názor na pozici v matici změnit a účastníka v systému posunout.

Autora blogu zaujalo, že na začátku samotní účastníci umísťovali „sebe se svými exponáty“ zejména do kvadrantu padělek a nepřispívá k zaujetí návštěvníků a po probíhající diskusi byli postupně posouváni. Na ose „padělek – originál se rozmísťovali rovnoměrně, ale byli přesouváni mnohem více směrem k „přispívá k zaujetí návštěvníků“.


Co z toho podle Paula Orselliho vyplývá?


Že muzea a muzejníci přehánějí, až fetišizují předměty a jejich autenticitu, zatímco obětují zážitek návštěvníků.

Jak můžeme sami podle vlastních zkušeností vidět, tato tendence převažuje i v našich muzeích.

Čím se od muzejníků lišíme my, lidé zabývající se rozvojem venkovské turistiky a podpory místního dědictví a paměti?

I my, když vyrábíme své produkty – tradiční výrobky, propagační letáky, naučné stezky, taky velmi zřídka zvažujeme situaci z opačného hlediska, neřešíme to, co zajímá návštěvníky, jak to vidí oni. Máme potřebu předat jim vše důležité a významné a prezentujeme to tak, jak to vidíme my.

Autor blogu Paul Orselli když opouštěl Baltimore, kde se workshop (http://is-it-real-who-cares.tumblr.com/) konal, byl plný pocitů týkajících se významu sbírkových předmětů v muzeu pro návštěvníky, ale pouze, když jsou propojeny se silným příběhem a kontextem. Ne jako hodnota sama o sobě.


A v tom je pravá síla příběhu.

Je pravda, že ze zákona muzea slouží společnosti jako ti, co se starají o sbírkové předměty – tedy originály. Nicméně mnoho muzeí příležitostně vystavuje repliky, modely, sádrové odlitky či jiné nezaevidované sbírkové předměty. Protože oboje autentické i neautentické předměty mohou návštěvníkům přispět k cílenému a zamýšlenému zážitku.

Toto je ohromná zkušenost a významná informace pro nás, kteří se zabýváme venkovskými muzei, které nemohou oplývat vzácnými exponáty.

A ze zprostředkované zkušenosti z baltimorského workshopu je nadmíru jasné, že se nemusíme bát vytvářet expozice bez velkých vzácností, pokud chceme a jsme schopni je doplnit příběhem a interpretovat dědictví a příběh v kontextu.

Není sporu o tom, že pro muzejní profesionály a odborníky na danou problematiku je rozdíl mezi originálem a imitací jasný a zásadní. Ale pro návštěvníky a jejich zážitek z interpretace dědictví a paměti není tato hranice tak zřetelná a hlavně důležitá.

Tyto zážitky prý ovlivňuje mnoho faktorů a každý případ je velmi individuální. Výsledkem workshopu byl seznam otázek, které by Vám mohly v rozhodování, jak postupovat pomoci.

Zde jsem se pokusil některé tyto otázky přiblížit:


a) Vztah Spojení

Je obsah a příběh kolem exponátu pro daný zážitek tak silný, že je vlastně jedno, jestli je předmět originální nebo imitací?

Je předmět přitažlivější, protože je spojen s nějakou významnou událostí nebo osobností?

b) Kontext

Může představený kontext vylíčit originální exponát jako imitaci nebo naopak může kontext učinit v očích návštěvníků pocit z imitace jako z originálního předmětu?

Jak může popisek ovlivnit, zda se exponát jeví jako autentický?

c) Hodnota / vzácnost

Může potřebu vidět originální předmět způsobovat to, že objekt je vzácný, či ojedinělý?

Např.: Budou stát fronty lidí před síní, když budou vědět, že jsou vystavovány kopie korunovačních klenotů nebo replika Věstonické Venuše?

Je velmi starý předmět bezpochyby autentický, jenom proto, že se dochoval do dnešních dob?
Např. Již v mém blogu zmiňovaná kultovní soška býka z Býčí skály, která je jistě originální, ale podle názorů jedné skupiny odborníků je v Býčí skále falzifikátem.

Je možné mít velmi starý předmět, který však vypadá jako padělek?

d) Známost, Popularita


Může se stát předmět tak populární, že se promění z imitace na originál?

Např.: Do této skupiny patří naprostá většina svatých ostatků, které se ve středověku prodávaly. Jen Kristových trnových korun, které by se ze všech prezentovaných svatých ostatků sestavily, by bylo několik desítek.


e) Nezbytnost

Pokud nemůžete vystavit originál, je lepší vystavit imitaci než nic?

Model středověkého systému ventilace v dolech skvěle vysvětluje princip (Expozice težby zlata, Jílové u Prahy). Nově vyrobený exponát podle původní technologie dostatečně interpretuje  téma pravěkého nástroje (Regionální přírodovědecké muzeum, Aix en Provence).


Např.: Z bezpečnostních hledisek, kdy by vystavení světlu, vlhkosti apod. mohlo sbírkový předmět poškodit je zejména počítačová vizualizace vhodnou a tvrdím, že i dostatečnou náhradou za originál.

Dalším příkladem může být vystavení modelů strojů, vozidel anebo naopak starých vycpanin zvířat vzácných či ohrožených druhů.

Je imitace vždycky užitečná?

Jaká je návštěvnická hodnota po finanční stránce velmi náročně restaurovaného artefaktu římské lodi? Stačilo by dobře zpracované schéma nebo počítačová animace, jak loď vypadala, včetně vlastností (Muzeum římských doků, Marseille) Čím zaujme návštěvníka restaurovaný žebřík, který je vzhledově totožný se současným žebříkem? (Expozice těžby zlata, J9lové u Prahy)

f) Uhel pohledu

Je podstata autentičnosti z pohledu návštěvníka více či méně důležitá?

Je podstata autentičnosti více či méně důležitá z pohledu různých druhů muzejních odborníků?

Zasazení archeologického nálezu prehistorických kostí na původní místo v lebce považuji za chytrou interpretaci a návštěvnicky atraktivní řešení (Regionální přírodovědecké muzeum Aix en Provence). Kombinace původních ocelových částí kotvy se současným dřevem dobře interpretuje originální artefakt (Expozice římských doků, Marseille).


Pro pokračování se musíte přihlásit

Přihlášení

E-mail:
Heslo:
Registrace čtenáře



Copyright © 2017 ResearchToSale All rights reserved