Opravdu je těžké vytvořit kvalitní produkt venkovské turistiky?

Zážitek v restauraci "Zámek Szt. Kristof", Zamárdi, Maďarsko

Na straně jedné si stěžujeme, že je obtížné najít mimo oblíbená turistická centra zajímavé a kvalitní služby, na straně druhé si podnikatelé ve venkovském cestovním ruchu stěžují, že podnikání nelze udržet, že nejsou turisti. A když už se k nějaké tvorbě produktu cestovního ruchu rozhodnou, musí to být dotováno veřejnými fondy.

Na dovolené v Maďarsku jsme zažili ukázku naprosto jedinečného produktu venkovské turistiky, který by se dal snadno i bez dotace vytvořit i u nás.

V obci Zamárdi kousek od Balatonu jsme si všimli malého plakátu (i když upoutávky na webu jsem si všiml ještě před odjezdem z Čech). Zval do rodinné restaurace, kde si děti mohou i zastřílet s lukem.

Uprostřed luk a vinohradů nás uvítala restaurace „Zámek Szt. Kristof“ (Chateau Saint Christophe) s možností posedět si a najíst se pod korunami stromů. Majitel (člen rodiny), který hovořil plynně německy a anglicky nás nejprve provedl interiérem restaurací, kde byly vystavené keramické výrobky k prodeji a nabídka vlastního vína.

Potom jsme byli usazeni k volnému stolu a majitel nám nabídl naprosto vynikající domácí malinovou šťávu a víno ze svého vinohradu.

Jako místní specialita byly nabízeny husí játra, uzené kachní prsíčka, lokální sýry a spousta zeleniny.

A na závěr tohoto gurmánského koncertu se podával naprosto vynikající makový a jablečný štrúdl, který prý připravovala místní 70letá paní, která s ním vyhrála okresní soutěž. Vítězství v soutěži bylo opravdu zasloužené (majitel nám vysvětloval, že štrúdl si objednala skupina Němců, která však svoji návštěvu zrušila).

Ač byla většina stolů obsazených, stále jsme měli pocit, že se obsluha i majitel věnují speciálně nám.
Při placení nám majitel nabídl, že v pátek pořádá pro své hosty speciální večer s hudbou a jako menu se bude podávat tradiční místní guláš.

Jsem vegetarián, tak jsem chtěl odmítnout. Okamžitě mi nabídl, zda by mi vyhovoval guláš z žampionů. Přestože jsme měli ubytování s polopenzí zajištěné v cca 60 km vzdáleném Balatonfenyves, nabídku jsme neodmítli. Majiteli jsme poskytli na sebe kontakt pro případné změny.

Abychom uspokojili i chlapeckou část rodiny, na páteční odpoledne jsme ještě pro ně objednali kurz lukostřelby.

V pátek běželo vše podle plánu. Kurz lukostřelby organizoval starší pán se skvělou angličtinou i němčinou (prý se trénování lukostřelby věnuje v Rakousku profesionálně a zde jen zaučuje svoji místní žákyni, aby si touto brigádou mohla přivydělávat).

Provozování této zážitkové aktivity nemohlo být podle mě nijak finančně náročné. Na vhodném místě proti kopci byly rozestavěné bedny s terči, pro zbloudilé šípy byla na hranici pozemku pověšená geotextilie, která je spolehlivě zachytávala. Nicméně používaly se profesionální luky a šípy a instruktor každému účastníkovi radil, jaké má mít držení těla a paží, jak má při střílení postupovat. Potom každému individuálně ukazoval chyby.
Kurz měl připravenou variantu i pro nejmenší děti (na přilehlé louce stříleli s plastovými hračkami).

Hosté přicházeli postupně, opět se podávala domácí malinová limonáda a víno. Místní kapela hrála mezinárodní songy a všichni se skvěle bavili.

Jako raritu roznášel personál objednané předkrmy na prknech dlouhých jako stůl

Navzdory skvělému letnímu počasí během celého týdne se přihnala bouřka, ale majitel byl připravený i na mokrou variantu.

Zábava pokračovala v interiéru, akorát hudebníci vyměnili elektrické nástroje za akustické.

Nakonec přišel vrchol večera – výborný maďarský guláš (tvrdila žena i děti).

Já dostal svoji vynikající vegetariánskou variantu.

Třešinkou na dortu byl opět domácí štrúdl ozdobený meruňkami s místního stromu, které číšnice před našimi zraky na začátku večera natrhala.

Při placení (program a celý večer nás stál 38 EUR včetně jednoho poškozeného šípu, který jsme si odvezli jako suvenýr) se mě majitel nezapomněl zeptat, jak mi chutnal žampionový guláš, že ho osobně připravoval.
Při loučení nás majitel poprosil, zda bychom je nedoporučili svým známým, což nyní rád činím:

Szt. Kristóf Pincészet
(Chateau St. Christophe)
8621 Zamárdi, Alsópincesor Pf..34
www.stkristof.com

Na jejich webových stránkách jsem si přečetl, že rodinný podnik založili v roce 1998, takže žádný proslulý podnik ještě z dob maďarského gulášového socialismu.

Co je na tom složitého, abychom si i u nás ve venkovských restauracích mohli koupit podobnou službu?

Včera na zadní straně Hospodářských novin vyšel článek o tom, jak kuchaři v severní Evropě během 10ti let oživili tradiční místní kuchyni , až se vyrovnali gurmánským velmocím typu Španělska, Francie, či Itálie.

A začali jednoduše, vytvořili Manifest, kde definovali základní vizi:

My, severští kuchaři cítíme, že přišel čas, abychom stvořili novou severskou kuchyni, která bude srovnatelná s nejlepšími kuchyněmi světa. Toto jsou cíle nové severské kuchyně:
 1. vyjádřit čistotu, čerstvost a jednoduchost, které jsou spojovány s naším regionem.
 2. V jídlech, která připravujeme, odrážet proměnu ročních období.
 3. Založit naše vaření na surovinách, jejichž charakteristické chutě vynikají právě v našem klimatu, naší krajině a našich vodách.
 4. Kombinovat poptávku po chuti s moderními znalostmi správné životosprávy.
 5. Podporovat a propagovat severské produkty a jejich dlouholetou tradici.
 6. Podporovat šetrnou péči o zvířata a správné výrobní procesy na farmách i při lovu v mořích a lesích.
 7. Rozvíjet inovativní používání tradičních severských surovin.
 8. Kombinovat to nejlepší ze severské kuchyně s podněty ze zahraničí.
 9. Kombinovat lokální soběstačnost s celoregionálním sdílením vysoce kvalitních produktů.
 10. Společně se zástupci spotřebitelů, zemědělství, rybolovu, maloobchodu a velkoobchodu, vědci, učiteli, politiky a státními institucemi pracovat na tomto projektu ve prospěch každého obyvatele našeho regionu.

Nemyslím si, že je v tom manifestu něco převratného, ale utvořila se skupina lidí, která tyto cíle prostě začala naplňovat.

Jsem přesvědčen, že by nebylo nijak složité, kdyby se v některém regionu, turistické oblasti, či MASce též sešlo několik provozovatelů restaurací a kuchařů, aby si též definovali svoje cíle regionální kuchyně. A věřím, že za pár let by nebyl problém narazit na našich cestách po venkově na podobnou restauraci se svými produkty jako restaurace Zámek Saint Kryštof v maďarském Zamárdi.

hezké léto